Inspirace ze života a pro život

Nedávno mi jeden kamarád připomněl jeden krásný příběh, který už jsem dříve slyšela, ale jak to tak bývá, cestou už někde zapadl...

Dlouho mě pronásledoval strach...strach z toho, udělat chybu, něco blbě říct....byl to strach z opuštění, z vyhoštění z kmene a také ze samoty...a pak tam byla další rovina - velká převeliká snaha o to mít hodnotu, být dobrá a zaměření na výkon (dnes bych už řekla spíše otročina - když děláte věci kvůli nějakému výsledku nebo protože byste zkrátka...

Dlouho jsem uchopovala, jak psát své příspěvky a vůbec, jak se prezentovat navenek. A pořád je to proces... Ale na co si přicházím v poslední době je, že to nejlepší je sdílet a psát ty věci, jako bych to psala sobě nebo své podobně naladěné kamarádce, se kterou jsme na stejné vlně.

Představuji si ji jako upjatou školačku oblečenou ve školní uniformě s vypasovanou bílou halenkou a stojáčkem utaženým těsně okolo krku a k tomu dlouhou sukni, co zakrývá vše, co by mohlo být krásné. Objevuje se nečekaně a automaticky vyskočí pokaždé, když jí někdo něco nabídne - ať už pomoc, nový zážitek anebo šperk. Cokoli nového, co nečeká, a z...