Mí lidé mi rozumí

Dlouho jsem uchopovala, jak psát své příspěvky a vůbec, jak se prezentovat navenek. A pořád je to proces... Ale na co si přicházím v poslední době je, že to nejlepší je sdílet a psát ty věci, jako bych to psala sobě nebo své podobně naladěné kamarádce, se kterou jsme na stejné vlně. 

Dříve jsem si často v souvislosti s tím říkala, jestli už to není moc a jestli to není příliš intimní. Inu, tu míru hloubky sdílení si můžeme nastavovat sami podle toho, jak to právě vnímáme a cítíme. Ale přece jen - to, že to píšu někomu, kdo je na stejné vlně, mě přirozeně otevírá sdílení a nápady i inspirace přirozeně proudí. Nemusím pak přemýšlet hlavou, co psát a zda je to vhodné, protože vím - můj nervový systém ví, že jsem přijímaná a můžu se otevřít a být upřímná. 

A díky tomu, že vyjádřím, jak ty věci vidím a vnímám, zarezonuje to právě s podobně naladěnými lidmi, a ty přece ve svém životě chci mít a s těmi chci spolupracovat a tvořit, neboť pak je ta spolupráce přínosná, inspirativní i obohacující pro obě strany. A ano, může se stát, že na někoho to bude moc, a to je v pořádku, má možnost volby - jako máme každý - scrolovat na další příspěvek, přepnout, přeskočit, nevšímat si, jít dál....