Proč ten krásný pocit z workshopu tak rychle vyprchá?

Taky ti vrtá hlavou, proč se po workshopu, tanci nebo ženském kruhu cítíš tak hezky – cítíš klid, jsi ukotvená v sobě a máš jasno – a proč se to za pár dní rozplyne jako pára nad hrncem?

Není to příjemné, ale je to přirozené.

Jsme naučeni nějak žít, dýchat i přemýšlet a je to ta naše vyjetá kolej, do které se tělo přirozeně vrací, protože je tak zkrátka naučené. Bere to jako tu nejlepší variantu pro nás. 

Na workshopu děláš věci jinak, jinak přemýšlíš, nasloucháš i prožíváš, víš, že jsi v bezpečném prostoru a můžeš si dovolit experimentovat, jít dál, uvolnit se...a především zaměřuješ většinu pozornosti k sobě...k tomu, jak se cítíš, co právě potřebuješ a následuješ to, respektuješ své hranice a dovoluješ si být v souladu se vším, přijímáš, nebojuješ...víš, že není důvod.

Jakmile se ale vrátíš domů, vrátíš se i ke svému způsobu života a myšlení a naskočí staré vzorce a s nimi se vrací i staré pocity...

Dobrá zpráva je, že náš mozek je plastický a v každém věku se může stále učit novým věcem a vytvářet nové neuronové spoje. Chce to trošku vědomé práce. Změnit třeba jen jednu malou věc, většinou ani ne venku, ale uvnitř. 

Za mě nejvíc funguje věnování si vědomé pozornosti na krátké okamžiky v průběhu dne. Několikrát denně (nebo vždy, když si na to vzpomeneš :-) si dovolit vnímat se taková, jaká právě jsi a uvědomit si, že vše je právě teď v pořádku. 

Důležitá je pravidelnost. Čím častěji to budeš dělat, tím rychleji se to mysl naučí, respektive přeučí. A brzy se budeš cítit lépe i v běžném životě. 

Někdy není jednoduché se s důvěrou uvolnit v běhu běžného dne, a proto je důležité vytvářet si pro sebe bezpečný prostor nebo chodit někam, kde ho někdo pro nás drží a kde si můžeme hluboké uvědomění s důvěrou dopřát.